Majoránka je nedílnou součástí  staročeské kuchyně, ale neobejde se bez ní ani francouzská, italská nebo španělská. Můžeme se setkat s jejím lidovým názvem majorán, marjánka nebo voněkras.

Čeleď:

hluchavkovité

Původ:

Výskyt byl zaznamenám v severovýchodní Africe, později ve Středomoří a okrajové části Asie. Pěstovali ji Egypťané, Římané a Řekové. V době křížových výprav v raném středověku se rozšířila po celé Evropě. U nás je její výskyt znám od 16.století.

Popis:

Dosahuje výšky od 20 až do 60 cm. Většinou se jedná o jednoletku. Má přímý rozprostřený stonek a protilehlé oválné lístky šedozelené barvy. Drobnější provázející lístky mají lehký stříbřitý nádech. Jsou jemně ochlupené. Drobné kvítky mají bílou barvu a tvoří husté střapce.

Pěstování:

Její pěstování je snadné a nenáročné. Má ráda teplé místo, chráněné před větrem a úrodnou půdu, kterou můžeme prohnojovat. Když vyroste, tak asi 6 cm od země se odřezává, ještě před květem. Pokud má dobré podmínky, ještě jednou doroste a můžeme sklidit úrodu ještě jednou. Jinak je i možné je mít v truhlíčku doma, což je výhodou, protože ji máme celou zimu. Jen je nutností, aby měla dostatek světla.

Rozmnožování:

Můžeme semínka si předpěstovat v truhlíku. V dubnu si je vysadíme a poté v druhé polovině května dáme do půdy ven. Vzhledem k tomu, že se košatí do šířky, je dobré tak 4-5 rostlinek dát do jednoho trsíčku a udělat mezi trsy mezeru tak 15 cm.

Využití a její účinky:

–          Vhodná při poruchách trávení

–          Zklidňuje zažívací trakt

–          Ulevuje při žaludečních a střevních křečích

–          Zvyšuje sekreci žaludečních šťáv

–          Pomáhá při průjmech, nechutenství a nadýmání

–          Působí protizánětlivě

–          Používá se při rýmě a nachlazení

–          Pomáhá při bolestech hlavy a migrénách

–          Zklidňuje nervové vypětí

–          Potlačuje nespavost

–          Ulevuje při bolestivé menstruaci

–          Velmi dobrá při ženských potížích, protože posiluje dělohu

–          Vně tlumí bolesti svalů

Můžeme ji použít do polévek, jako přísadu do paštik, luštěninových pokrmů, při výrobě různých masitých jídel, výborná kombinace s hovězím nebo zvěřinou. Nesmí v žádném případě chybět na zabijačce, v karbanátcích nebo v bramborácích. Je velká kamarádka s česnekem, takže se dá říct, že tato kombinace je v jídle jedinečná.

Používá se čerstvá, sušená i mražená. Výhodou je, že její aroma se neztrácí. Suší se tak, že se uřízne celá nadzemní část. Snítky se sváží a zavěsí na vzdušném a stinném místě. Po usušení se zdrhnou lístky. Věnujte pozornost tomu, aby byla dostatečně prosušená, jinak vám bylinku napadne plíseň.

Ještě chci připomenout, že obsahuje aromatické silice, třísloviny, hořčiny, flavonoidy a vitamín C.

Závěrem přidám pár receptů od našich babiček.

Čaj: 2 lžičky drcené sušené natě přelít ¼ l vroucí vody a nechat 15 min. louhovat. Poté scedit a pít 1 šálek denně.

Mastička při rýmě:  1 čajová lžička a 1 polévková lžíce červeného vína, krátce povaříme asi tak 1 minutu. Přidáme 1 polévkovou lžíci másla nebo domácího sádla, rozehřejeme, přecedíme, necháme vychladnout a dáme do lednice. Výborné při rýmě vtírat do nosu.

Mastička na rány: 1 čajová lžička šťávy z čerstvé majoránky, 5 čajových lžiček másla, borové vazelíny nebo domácího sádla. Rozpustit společně a dát do lednice. Je výborná na špatně se hojící rány, které třeba i mokvají nebo jsou silně zanícené.