No nazdar. Tak mi je už zase o rok víc.
Zajímá vás, kolik mi vlastně je? Proč? Kdo by si to vůbec pamatoval, vždyť se to každý rok mění. A úřady to mají zapsané.
S příbuznými jsem to už oslavila, dodatečně se mi ještě ohlásila jedna kamarádka. Domluvily jsme se na dni a hodině a slíbila jsem, že něco malého upeču. Mám oblíbené takové koláčky, jsou rychle hotové a zatím každému chutnaly.
V den Dé jsem si hned ráno na linku nachystala listové těsto, tvaroh, a spokojeně usedla k počítači. Mám spoustu času. Koláčky jsou sice výborné i druhý den, ale nejlepší jsou přece jen čerstvé, vytažené z trouby, jen musí trochu vychladnout.
Pak jsem sedla k počítači. Věnovala se prohlížení různých zpráv, psala článeček…, ouha. Když jsem ho chtěla odeslat na místo určení, problém. Nelze a nelze. Chvilku to trvalo, než jsem to s pomocí admina vyřešila, ale nakonec se podařilo.
Spokojeně se protáhla na židli a uvědomila si, že mám už docela hlad. Páne jo, už je půl druhé, to to dopoledne nějak uteklo!
K obědu mám dnes plánované těstoviny s omáčkou. Dám vařit vodu, osolím…. a leknu se. Kolik že je hodin? Ve dvě přijde kamarádka!
Z linky na mne vyčítavě kouká rozmrzlé listové těsto.
To byl ale fofr.
Za prvé, zapnout troubu, nastavit teplotu.
Za druhé, podsypat vál, kde mám, proboha, hladkou mouku? Nedávno mi došla, nový nenačnutý pytlík je ještě nahoře v kredenci. No co, budu kreativní. Popadla jsem polohrubou, podsypala a válím. Hotovo.
Tvaroh do misky, vajíčko – málem mi ve spěchu vypadlo z ruky. Přidala jsem další přísady, promíchám, krájím těsto, vkládám náplň. Už mám polovinu koláčků zabalených, v tom crrr, zvonek.
Pes se může uštěkat radostí, že za ním přišla návštěva.
Otevřela jsem branku, ukázala, kde jsou bačkory a nechala ji, ať si poradí. Než se přezula, plech je v troubě.
Přijala jsem blahopřání, krásnou květinu jako dárek a vydala se vařit kafe. Cestou jsem mrkla do trouby, koláčky jsou upečené.
Čekám, až varná konvice vypne, mezitím jsem vytáhla plech a dala do chodbičky na studené dlaždice vychladnout. Při zalívání kávy jsem povídala svou pečící story. Kamarádka se smála, má pochopení.
Pak už bylo vše tak, jak má na správné návštěvě být. Probraly jsme okolnosti, pak jiné okolnosti, potom kde je co nového a naopak kde zůstalo všechno při starém, zbaštily koláčky – a musím říct, že opět chutnaly. Myslím, že jsme se rozloučily spokojené obě.
Pokud máte na ty koláčky taky chuť, najdete recept v Blogu o vaření. Jsou tam pod názvem Šátečky z listového těsta. Jen si na to pečení nechte trochu víc času 
Matylda
Když jsem dočetla až tam, kde jste koláčky nechala vystydnout, čekala jsem trochu jiný závěr :-), že je Vám snědl pes ….naštěstí ne. A proč mě to napadlo? Jeli jsme popřát švagrovi k svátku, chlebíčky nebyly, protože je švagrová taky dala na schody … a … jejich pes si pochutnal, snědl i okurku 🙂
To on by je rád 🙂 naštěstí do téhle chodby nemá přístup. A vůbec, on neměl narozeniny 🙂